V rámci projektu proběhlo několik setkání s rodiči, kteří pomohli při zbudování kurníku pro slepičky.
„…děti by se měly se zvířaty seznamovat, měly by je poznávat, a pokud je to možné, měly by s nimi žít, tj. mít je ve své blízkosti, v domácnosti, nebo alespoň na chatě, chalupě, u babičky nebo kdekoli jinde, kam občas přijíždějí.“ (Matějíček, 1996)
Přínosem chovu pro naše děti je :
1.Dlouhodobé pozorování – chování, aktivita, co a jak žerou, jak je zařízená ubikace, jak často se čistí, zvuky, pachy…
- Dlouhodobá pravidelná péče – to, že se starám a pečuji, se stává součástí běžného života, je to nejen dovednost, ale také pochopení potřeby živého tvora, přijetí zodpovědnosti.
- Možnost kontaktování se se zvířetem – škála pocitů od strachu a jeho překonávání, zážitek kontaktu, obliba.
- Zvýšení sebevědomí, sebeovládání – ztišení, vědomé zpomalení pohybů, soustředění…
- Získání různých dovedností- zlepšování koordinace oko-ruka, rozvoj hrubé i jemné motoriky, to vše velmi nenásilnou formou.
- Zlepšení komunikace, adaptační období.
- Porozumí také interakcím zvířat v přírodě.
- Chování zvířat může být příkladem našemu prosociálnímu chování v kladném i záporném smyslu (péče o potomstvo, hra, hierarchie, důvěra, když k nim správně přistupujeme, postupné a trpělivé ochočování, časovost).
- Důležitým aspektem je rovněž poučení se z chyb a reálných následků. Chyby samozřejmě neděláme schválně, zvířatům nikdy neubližujeme, ovšem někdy se nám nepodaří některé situaci zabránit a přihodí se. Takovouto skutečnost dětem nezamlčujeme, situaci naopak využijeme k tomu, aby si děti uvědomily, co se stalo, a nacházely odpověď, proč a jak se můžeme poučit, aby se to v budoucnu neopakovalo.
Všechny zmíněné skutečnosti mají velký význam pro vytváření a prohlubování vztahu dětí k živým tvorům a k přírodě vůbec, což v dnešní době, kdy vnímáme, že dochází k odcizování člověka přírodě, má a bude mít stále větší hodnotu.